Úvod O Cechu Členové Obchod 

Temnou kamennou uličkou, osvícenou pochodněmi prochází malá postavička v modrém plášti, na kterém je napsáno rudou nití jméno „Pelops“. Je slyšet v rozlehlých prostorách, jak Pelops jde ve svých pohorkách kamennou chodbou a blíží se k ohromným dřevěným vratům, které střeží dva trpaslíci v plátových zbrojích a s obouručnými sekerami.

„Co chcete, pane Pelopsi? Pan Morgrim nechce být nyní rušen.“

Pelops se zastaví a podívá se na trpaslíka v těžké zbroji, změří si ho pohledem a pronese:

„Jenže já potřebuji s tvým pánem mluvit ohledně laboratoře a kovárny a je to podstatně důležité. Tak mi nestůj v cestě a pusť mě dovnitř. Ať neztrácím čas já a ani tvůj pán.“

Trpaslík po chvilce váhání přeci jen ustoupí a otevře dveře do obrovské místnosti.

Když do ní Pelops vejde, dveře se za ním s rachotem zavřou. Místnost je velká asi tak 20 na 30 sáhů, po zdech visí pochodně a zbraně různých druhů od mečů, seker, dýk, kuší až po luky. Také jsou zde zbroje a různá kopí, halapartny a píky. Uprostřed sálu je veliké ohniště, ve kterém sálá mírný plamen a ohřívá tak tento sál. Pelops přistoupí k ohništi, vedle kterého sedí Morgrim, zapřen o svou sekeru a dívá se do plamenů ohně. Je jasné, že na něco myslí. Po chvíli se probere jakoby z transu a zpozoruje návštěvu.

„Co potřebuješ, Pelopsi? Nějaký problém? Potřebuješ zase peníze?“

A ukáže mu rukou na medvědí kožich, který leží kousek od něj na zemi, aby se na něj posadil. Pelops přikývne, sundá si boty, které postaví vedle kožešiny a poté, co se posadí, spustí řeč.

„Ne Morgrime. To ne. Peníze nepotřebuji. Děkuji. Potřebuji s tebou probrat jednu delikátní věc, která se týká mě a mých přátel, tebe a hlavně tvého cechu. Jen nevím, kde mám začít.“

Usměje se mírně Pelops.

„Začni od začátku, brachu. Jsi náš vrchní inženýr a vůdce laboratoře. Pokud to bude v mých silách, pomohu ti s problémem, který máš. Jen pověz, co máš na srdci.“

Hobit se uvelebí na kožešině z Bílého medvěda a opět promluví.

„Především vám chci moc poděkovat za to, že jste mě přijali do svého cechu, i když nejsem trpaslík. A jsem vám moc vděčný za to, že mě skutečně berete jako za jednoho z vás, stejně jako mého kolegu Frika. A k tomu jsi nám dovolil si vystavět vlastní laboratoř. Což by byla ochotná jen malá část lidí, si nechat zbudovat laboratoř u sebe doma, když ví, jaké hrozí nebezpečí v případě, že by se nám něco nepovedlo při výrobě nějakých látek.“

„Tak to nebyl zas takový problém přeci. Málo lidí sídlí v nitru hory, kde tě obklopuje pevná skála. Zas tak velké riziko to pro nás není, příteli. Ale děkoval jsi mi už několikrát. Proč přicházíš dnes se stejnými slovy jako kdysi?“

„No pane Morgrime.“

Svěsí oči Pelops k zemi, nadechne se, aby si dal pár vteřin navíc, než začne hovořit dál.

„Vidím vás, jak vedete tento cech a jak vás všichni uctívají. A je pravdou, že jste mi vše dovolil. Ale cítím, že tyto prostory jsou pro nás alchymisty malé a mnoho vašich lidí dalo jasně najevo svůj protest vůči tomu, že sem chodí teď spousta různých lidí a především elfů, co žádají výrobky a moc se jim to nelíbí. Tak jsem se rozhodl s několika přáteli, že založíme vlastní cech.“

Morgrim se zamračí, odchrchlá si a plivne do ohně.

„Ty nás chceš opustit? Je to tak, že? Víš, že tě nemohu jen tak nechat odejít, když znáš celou naší pevnost.“

„Vím to, Morgrime, a proto si chci s tebou promluvit a probrat tento nápad. Mluvil jsem o tom se svými přáteli a oni byli nadšeni z tohoto nápadu. Byl by to cech jen pro alchymisty a sídlili bychom zde. Dole pod horou ve městě Abolinar. Postavili bychom tam sídlo a laboratoř by se přesunula tam. Abychom zvýšili jak bezpečnost tvého cechu tak, aby vám sem nechodilo tolik cizáků. Abychom případnými nezdary neohrožovali obyvatele této tvrze.“

Vysvětluje Pelops Morgrimovi, který má stále v ruce svou sekeru a upřeně sleduje Pelopse a jeho výklad.

„Nadále bychom byli spolupracovníky Tvého cechu, protože si budeme vážit toho, pokud nás tu necháš vytvořit naše sídlo a laboratoř. Mezi sebou jsme si, řádně zvolili Cech mitra. Tou osobou bude Pyroforka Muffinko. Která sice nepobývá zde v pevnosti často, byla tu jen jednou či dvakrát. Plně akceptuje spolupráci a vazby k Vašemu cechu, jako i ostatní, kteří se stanou členy cechu. Nepřišla se mnou, ale je zde na návštěvě. Pokud budeš s naším návrhem souhlasit, velice rád Ti ji představím. „Pohlédne na trpaslíka a ve snaze rozpoznat jaký je jeho názor.

Po pár vteřinách pokračuje: „Proč jsme nad tímto začali uvažovat? Rozvoj naší vědy a tyto prostory nedovolí se rozrůstat tak, jak bychom si představovali a přáli. A i vzhledem, že cech bude plnit zázemí alchymistům, je potřeba vybudovat to, co je k tomu potřeba. Chci tím říci, mít vlastní laboratoř, která prostorově bude vyhovovat většímu počtu alchymistů, sídlo a značku, která by byla vyrytá na našich předmětech. Přiznám se, že bych se rád stal úspěšným a váženým obchodníkem, ne jen tady v okolí, ale všude po naší zemi. Proto chceme náš cech založit, setkávat se v něm a rozvíjet se, protože každý má své zkušenosti a získané znalosti, které si můžeme mezi sebou vyměňovat. Zároveň nebudeme Vaši tvrz a pevnost zatěžovat cizími návštěvníky. Rozumíš mi, ne?“

Trpaslík si levou rukou promne vousy a poté odloží sekeru vedle sebe.

„Chápu tě, příteli, a myslím, že to je i dobrý nápad. Souhlasím tedy s tím, že založíte svůj vlastní cech a dovolím Vám, abyste ho založili v našem městě Abolinar. Avšak dáme tomu jistý řád a pravidla, kterými se budete řídit ve městě, kterými se budete řídit k nám, jako tvému původnímu cechu a poskytovateli zázemí a samozřejmě i pravidla, jak se budeme chovat my k vám.“

Morgrim vstane z kamenné země, přejde ke vstupním dveřím, které otevře a řekne strážcům, aby zavolali písaře. „Kde se nachází paní Muffinko teď?„ zavolá na Pelopse ode dveří.

„V mé laboratoři, Pane Mogrime.„ Odpoví Pelops.

„Ty„ zavolá na jednoho ze strážných „dojdi do alchymistické laboratoře a požádej paní Muffinko, aby mne navštívila.„ Poté se vydá opět k ohni k sedícímu Pelopsovi a nabídne mu pečeni, která se nad ohněm hřeje, než přijde vrchní písař a ona pyroforka, kterou dnes uvidí poprvé i když ví, jaké návštěvy Pelopsovu laboratoř navštěvují.

Po chvilce se otevřou dveře a do místnosti přichází starý trpaslík v hnědém plášti se zlatým řetězem. V ruce drží velké kusy pergamenů a v druhé několik husích brk s kovovým hrotem a flakonek inkoustu. Hned za ním běží další trpaslík, který je o poznání mnohem mladší a na zádech má přidělanou velkou dřevěnou desku a v ruce nese malou židli. Tu postaví vedle ohně a poté si před ní klekne tak, že udělá z té desky na zádech stůl. Starý trpaslík si sedne na židli, urovná si vousy, roztáhne jeden pergamen a namočí si pero do inkoustu.

„Můžete diktovat, můj pane.“

„Dobrá tedy. Než dorazí paní Muffinko, můžeme udělat listinu.“ Prořízne vzduch Morgrimův hlas, který začne diktovat slova, která trpaslík pečlivě zapisuje na pergamen úhledným písmem.

Já, Morgrim Grimnirsson,

pán a vůdce cechu trpaslíků sídlích v pevnosti Karak Dammaz, dovoluji alchymistům, aby si ve městě Abolinar zřídili cech s názvem Společensvtí mistrů alchymie, který se bude podílet na rozvoji této staré vědy a podpoře alchymistů v jejich učení.

Tímto paní Muffinko, z rodu Trogaelova potvrzuje a přijímá v zastoupení pro celý cech, jelikož se stává jeho Velmistryní, povinnosti a práva, která s tímto lejstrem svěřuji, a které budou s největší precizností plnit.

Dále se zaručuje, že tento cech bude spojencem cechu trpaslíků, kterému velím já, Morgrim Grimninsson, že se nikdy ve zlém neobrátí proti tomuto cechu.

Cechmistra zavazuji povinností dodržování pořádku a morálky ve městě Abolinar jeho členy, jakožto domovského města tohoto cechu.

„Teď už jen naše podpisy. Ovšem samozřejmě seznámím s tím paní Muffinko sám až dorazí.“ Pronese na závěr Morgrim k Pelopsovi.

Mezi tím v laboratoři se Muffinko věnuje studiu bylinek, vhodných pro lektvary. Když tu někdo zaklepe na dveře laboratoře. Rozhlédne se, zda je tam někdo, kdo půjde otevřít. Kupodivu zjistí, že je sama. Dojde ke dveřím a otevře. „Copak potřebuješ?„ obrátí se otázkou na strážného za dveřmi.

Ten se ukloní, jelikož vidí elfku v tmavě zelené tunice, která na něj působí velice příjemně a přesto s důstojností učené osoby. „Můj pán Mogrim si žádá Tvou přítomnost ve svém přijímacím sále, paní. Jste paní Muffinko, povoláním pyroforka?„

„Ano jsem„ zazní odpověď zvučným hlasem „Počkej, vezmu si plášť.„ Zahalena do pláště se zvláštní přezkou, takový znak ještě trpaslík neviděl, vyjdu z laboratoře a pokynu mu, aby mě vedl za svým pánem.

V závěsu za trpaslíkem projdou několika uličkami. „Jsme zde paní.„ Řekne trpaslík, když se zastaví před těžkými dveřmi. Vstoupí a já ho následuji. Ukloní se a pronese směrem k ohništi „Pane, Vaše přání je splněno. Paní Muffinko je zde.„

Pelops vyskočí a pomůže mi s pláštěm, který položí vedle svého. Šeptem mi řekne: „Neboj se, souhlasil.„ Otočí se k Mogrimovi a promluví, aby mne představil, jako svou budoucí velmistryni: „Pane, dovol mi, abych Ti představil váženou pyroforku Muffinko.„

„Dobrý podvečer pane Mogrime.„ A mírně se ukloním, abych projevila úctu pánovi této tvrze. „I já Vás rád poznávám paní Muffinko.„ A pokyne mi, abych se posadila. Posadím se tedy vedle Pelopse a pohlédnu na trpaslíka, který začal mluvit.

„Pelops mi nastínil Váš nápad. Zpočátku se mi to moc nezdálo, protože zde pobývá a zná spoustu věcí ohledně této tvrze. Ovšem když mi to vysvětlil, pochopil jsem, že pro Vás a Vaše povolání je to důležitý postup. Jsem rád, že jste zrovna zde na návštěvě a já se tak mohu seznámit s paní Velmistryní nového cechu. Tady jsme zatím sepsali listinu, kterou jsem povolil založit cech se sídlem v našem městě. Je tam i stanovena naše vazba a spolupráce. Pokud bude potřeba, další pravidla můžeme dopsat a podepsat danou listinu.„ Pokynul písaři a ten mi podal listinu. Přečetla jsem si ji. Jedno mi tam chybělo a tak jsem se ujala slova.

„Děkuji, že jste vyslechl tady našeho vyslance Pelopse a že jste si přizval i mne, jakožto budoucí velmistryni. Tato listina je sepsána dobře, je mi přijde jednostranně založena vzhledem k Vašemu cechu. Vím, že budeme novým cechem, přesto bych ráda do této listiny dopsala jednu větu. Mohu?„ a přímým pohledem na trpaslíka, čekám na odpověď.

„Prosím, co by tam mělo ještě být?„ zeptá se trpaslík.

„Stejně jako já Morgrim Grimnirsson slibuji za cech trpaslíků, že se nikdy neobrátí proti Společenství mistrů alchymie, které zastupuje pyroforka Muffinko, z rodu Trogaelova.„ Přednesu větu s vážností.

„Koukám Pelopsi, že jste zvolili správnou osobu.„ A sálem se rozezní trpaslíkův smích „Dobře paní, vidím, že záležitosti cechu budeš zpravovat a hájit dobře. Písaři dopiš to tam, ať to můžeme stvrdit podpisy.„ Dořekne trpaslík.

„Děkuji za kompliment a doufám, že tvá slova zvěstují pravdu. A já budu dobrou velmistryní cechu. Případné připomínky či další povinnosti či naše práva s tebou projednám, když bude potřeba.„ Usměji se.

Když byla listina podepsána, starý trpaslík jej složil do ruličky, kápl na něj pečetní vosk a zapečetil prstenem, který měl na ruce, který třímal znak cechu trpaslíků.

„Moc vám děkuji, pane Morgrime, za nás alchymisty a jsem vám neskutečně zavázána.“ Opět se mírně ukloním, ne zas moc, jen co situace vděku požaduje. Protože, teď si postavením budeme rovni, oba budeme vůdci cechu.

„Nic se nestalo, paní. Pokud budeme nadále spojenci, věřím, že naše společenství bude jen vzkvétat. A nyní můžete jít a připravit se na ráno. Moji věrní zbrojnoši Vás doprovodí do města, abyste si vybrali příhodné místo. Až budete mít cech postavený, pomůžeme se stěhováním laboratoře a všech Vašich věcí. Zatím tam můžete pobývat v hostinci, abyste měli, co nejblíže svému novému cechu a dohlídl jeho na stavbu.“ S tímto jsme byli s Pelopsem propuštěni a mohli odejít ze sálu.

Pelops se hluboce ukloní, aby vzdal hold svému bývalému vůdci. Já opět jen mírně, přeci jen jsem v jiném postavení než Pelops, který tímto přestává být vazalem trpaslíků a stává se členem Společenství mistrů alchymie, a začíná patřit pod mé vedení.

„Takže to dopadlo dobře ne?“ řeknu Pelopsovi, když vyjdeme zahaleni do plášťů na ulici.

„Ano, Muffinko, zítra nám to začne. Budume si stavět svůj vlastní cech.“ Řekne s jasnou radostí v hlase Pelops jako odpověď. Společně dojdeme do laboratoře, kde zastihneme Frika. Jeho tázavý pohled nám prozradí, že je zvědav, jak jsme pochodili.

„Tak Friku. Teď jsme pány vlastního osudu.“ Řekne Pelops a já s úsměvem dodám:

„Zítra začínáme.“

Takto byl založen náš cech.

Autor textu: Muffinko a Pelops